Navštivte mě na nové adrese

Kapitola X.

2. listopadu 2014 v 16:24 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Kdesi daleko v horách až za kamennou pustinou.

Otevřel své jantarové oči, bylo to jako věčný spánek, jako by ho právě někdo vytesal z kamene, slyšel volání. Tak nezaměnitelné, tak silně přitahující. Zkusil rozložit svá obrovská křídla, blána byla vrásčitá dlouhou dobou nepoužívání. Znovu zaslechl to volání teď už silnější. Natáhl svůj dlouhý krk. Slunce odráželo paprsky od jeho lesklých šupin. Zkusil se postavit na všechny čtyři. Na skalnatém plácku pod ním byl vyležený důlek do kamene. Jak dlouho spal, stovky, tisíce let? Volání nepřestávalo. V hrudi ucítil to známé hřání, teplo mu dál šplhalo až do nozder. Zkusil jen nepatrně trochu tepla dostat i ven. Z nozder mu unikla síra. Zkusil to znovu, napřímil krk, pootevřel tlamu plnou ostrých zubů a vydechl, vydechl oheň, bylo úžasné po tak dlouhé době zase cítit teplo proudící celým tělem. Popošel ke kraji útesu. A pak roztáhl křídla a jeho jantarové oči odráželi celý svět.


Nechápala jsem to. Zmateně jsem se rozhlížela po všech tvářích. Král zatřásl hlavou.
"Vypadá to že nic neví, je to jen ztráta času." Sebastian se rychle naklonil k otci.
"Dejme jí ještě šanci." Byla jsem naštvaná. Mluvily o mě jako bych tady nebyla. Princ ke mě natáhl ruku s něčím co vypadalo jako dřevěná zvonkohra.
"Víš co to je?" Neměla jsem nejmenší tušení. Zatřásla jsem užasle hlavou.
"Ale no tak ,nepamatuješ si že by jste to měli někdy doma? nepoužívala to tvoje máma?" Znovu jsem zatřásla hlavou.
"Sakra! Liliano tohle není žádná hra. Tvoje máma u sebe měla dračí vyvolávač." Židle na které jsem seděla byla čím dál tvrdší. Nutila mě abych se na židli různě kroutila.
"Nikdy jsem ten předmět neviděla!" Byla to pravda, a já byla opravdu ohromená že by u sebe moje máma měla něco takového. Král trhnul hlavou ke dveřím. Princezna Estel se na krále zamračila a vstala od stolu.
"Na tomhle se tedy podílet nebudu." Královna se jí snažila chytit za paži, ale Estel se vyvlíkla a zmizela za obrovskými dřevěnými dveřmi. Přála jsem si abych mohla zmizet za ní. Pár stráží na králův pokyn zmizelo také za dveřmi.
"Tohle ti možná rozváže jazyk." Chtělo se mi zvracet. Nechtěla jsem aby on nesl následky mého rozhodnutí. Do haly vstoupily stráže a mezi sebou táhly Coryho. Musela jsem jednat, byla jsem si jistá že takhle to přeci neskončí. Možná že když ho prostě z celého příběhu který jim povím vynechám. Bude to tak pro něj lepší. Král ho nechal přitáhnout přímo k mým nohám.
"Nevím kdo to je." Snažila jsem se mu nedívat do očí. Takhle nevinná lež stihla prasknout ještě dřív než jsem stačila vymyslet další plán.
"Chceš říct že se k vám domů vloupal. V tom případě ho nechám zabít hned za loupež a vniknutí do města." Sesypala jsem se na podlahu vedle něj.
"Dobře, řeknu vám vše co vím. Jen mu prosím nic neudělejte." Sebastian se na mě podíval s takovým odporem při kterém mě zamrazilo v zádech.
"Zklamala si mě Liliano." S těmito slovy odešel. Král nechal vykázat všechny z místnosti a sedl si přímo naproti mě.
"Láska je slabost. Nutí nás neustále se vracet v zad a dělat rozhodnutí kterých litujeme. Dám ti jeden den aby sis rozmyslela co nám řekneš. Jestli i přes to bude lhát. Nezbude nám než ti udělat pěkné místo nahoře u šibenic." Zhnuseně jsem se na něj zamračila.
"Odveďte ji." Stráž mě hrubě chytla paže a odtáhla mě směrem ke sklepení. Úplně dole byla vězeňská žalář. Znala jsem ji jen z vyprávění. Jeden ze strážců mě strčil do jedné z nich. Udělala jsem krok v zad a narazila na něco měkkého. Byl to Cory, seděl opřený o zeď.
"Vítej spoluvězni." Posunul se a udělal mi místo vedle sebe. Takhle začal můj nový život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama