Navštivte mě na nové adrese

Listopad 2014

Novinky/Připravuje se

22. listopadu 2014 v 14:19 | Maia Lee |  Autorka
Chtěla bych informovat ohledně novinek co se kolem mě a psaní dějí. Jelikož jsem si posledních pár dní oběhala věci co se týče mé nové práce, měla jsem poměrně málo času informovat co se děje dál.
Mám pro Vás rozepsané další dva jedno článkové příběhy, a teď to hlavní dokončuji práce na druhé části Liliany která vyjde ve formě již druhého e-booku, s tím že do vydání nebudu již dál zveřejňovat co se v Lilianě děje. Je to připraveno formou překvapení. Datum vydání druhé části je 24. prosince :-), takže takový malý dárek všem mým věrným čtenářům.
E-book bude jako první část zdarma. Objednat si jej můžete buď kontaktováním mě přes zprávu autorovi, nebo na email lilianavekdraku@seznam. Do té doby mám připravenou ještě malou interakci pro všechny co mají rádi malování.
Psát zatím budu zmíněné jedno článkové příběhy nebo drabble a ostatní články které můžete najít pod rubrikou autorka (různé názory a pocity na různá téma)
Ještě chci poděkovat všem kteří mě v mém psaní podporují a Liliana je baví:-).


Kapitola XI.

7. listopadu 2014 v 14:06 | Maia Lee |  Liliana, věk draků Část II.
Otevřela jsem oči, chladná zem mě studila do zad, oči si nemohly zvyknout na to šero. Čpavý zápach byl cítit po celé cele. Jak dlouho už jsme tady? Řekla bych že pár dní. Od té doby co jsme byly s Corym vězněni se dny dali odpočítávat podle toho kdy nám stráže přinesly jídlo a vodu. I tak jsem měla rty popraskané od nedostatku vody. Hlavou se mi honil sen který se mi zdál pokaždé když jsem zavřela oči. Byla jsem si jistá že je moje máma naživu. Jen jsem nevěděla kde jí hledat. Navíc mi dělalo starosti že se nikdo neukázal, nikdo mě nepřivedl k výslechu.
"Nezjevil se ti tu tvůj předek aby nám řekl jak se odsud dostat?" Šťouchla jsem do jeho svěšeného ramene.
"Zjevuje se jen jednou, mě už se zjevil." Čekala jsem že začne vyprávět, ale nezačal opřel si hlavu o kamennou zeď cely.
"No a co ti tedy ukázal?" Odvrátil hlavu a hrál si se šňůrkou od přívěšku.
"Ukázal mi tebe." Jeho slova mi v hlavě zněla jako ozvěna, která přecházela v hluboké dunění. Cory mě chytil za paži, to dunění vycházelo zvenčí. U cel propukla panika stráže, slyšela jsem jak přes sebe stráže hulákají, a postupně všichni opouštějí svá místa. Natáhla jsem se na špičky, abych viděla přes malé zamřížované okénko co se venku děje. Podlomila se mi kolena. Cory se natáhl aby mě zachytil a sám se podíval ven. Celá severní věž hradu byla zničená jako by byla postavena z karet. Ozývali se další a další rány, lidé křičely a i přes všechnu vřavu byl slyšet velitel stráží jak pokřikuje na své muže rozkaz za rozkazem. Hlavou mi problesklo jediné. Válka. Mýlila jsem se a z mé nevědomosti jsem byla násilně vytržena.
"Pro všechny bohy, běž od toho okna!" Strhl mě na stranu, až jsem si odřela ruku a kamennou podlahu cely. Koutkem oka jsem zahlédla jakousi šedivo-stříbrnou věc. Pak jsem ucítila teplo a ve vedlejší cele se propadl celý strop. Začala jsem panikařit chytla jsem ze všech sil mříže a třásla s nimi. Všimla jsem si že u hlavních dveří stále stojí jeden strážný a hází si do vaku všechny zbraně.
Haló, prosím, tady, můžete nám otevřít?!" Nevnímal mě bezmyšlenkovitě dál házel meče a palcáty do vaku, pak se sebral a utekl. Zoufale jsem si opřela čelo o mříže. Cory mezitím zkoušel vyrobit paklíč ze spon co měl na plášti.
"Co budeme dělat?! Ten strop na nás za chvilku spadne." Hlavní dveře se rozrazily a vstoupila postava v plášti s kápí. Ustoupila jsem od mříží. Otevřel nám dveře od cely a kápy si sundal. Byl to Sebastian. Udělala jsem ještě jeden krok zpět.
"Říkala jsem vám že nic nevím." Ustoupil od vchodu z cely.
"Na tom teď nezáleží. Běžte!" Když jsem procházela z cely okolo něj chytil mě za paži.
"Liliano, ať to udělal kdokoliv, vím že to dokážeš zastavit. Zastav to." Polkla jsem.
"Já to ale nedokážu, nevím jak to mám zastavit, nevím co se děje. Kde jsou ostatní. Král a..." Sebastiánův výraz potemněl.
"Král je mrtvý, moje matka odjela se sestrou na daleký venkov. Estel vám nicméně nachystala koně. Čekají na vás u severní brány."
Vyběhli jsme z cel. Nemohla jsem věřit vlastním očím. Půlka hradu byla zbořená a spálená. Nedokázala jsem si představit jaká žár by dokázal roztavit kámen. Všude bylo slyšet naříkání. Zastavila jsem se a rozhlížela se kolem sebe . Cory mě vzal za ruku a táhl mě dál.
"Nezastavuj." Soustředila jsem se na jeho slova a zavřela oči, nechtěla jsem vidět co se stalo, možná že když je nechám zavřené a otevřu je znovu všechno bude jako dřív. Nebylo. Koně čekaly přesně na místě kde Sebastian řekl. Sebastian mi pomohl do sedla, i když jsem si s hrůzou uvědomila že jsem na koni nikdy nejela. Otočil se ke Corymu.
"Tohle je myslím tvoje." A z pot kápě vytáhl Coryho obouruční meč.
"Dej na ní pozor elfe." Cory přikývl hlavou na znamení souhlasu a možná i díků. Vyšvihl se do sedla. Sebastian se otočil na patě.
"Kam jdeš ty?" Nejistě jsem se zavrtěla v sedle.
"Bránit svůj lid." A s těmito slovy odešel.
V tom se na obloze objevil velký stín. Byl to drak, přistál na skořepině která zbyla z východní hradby.
"Dělej jeď" Slyšela jsem jak na mě Cory volá, ale já stále koukala na to ohromné stříbro šedé tělo a dlouhý krk s mohutnou hlavou. Můj kůň byl naštěstí rozumnější než já a jal se následovat svého druha. Trhnutí mě probralo z transu, křečovitě jsem se chytla sedla. Cory svého koně pobídnul do trysku, můj kůň se vydal tryskem za ním. Studený vítr mě štípal v očích. Jely jsme dál po královské cestě. Kopyta mlaskala na vlhké hlíně a klouzala se po mokrém listí. Otočila jsem hlavu směrem k městu a viděla jak drak pálí plameny poslední zbytky věže. Otřásla mnou hrůza. Otočila jsem se zpátky abych viděla že Cory svého koně vede směrem k lesu. Vítr mi od úst kradl slova a volání. Neuměla jsem koně ovládat a tak jsem se nechala jen slepě a oddaně vést. Začalo mrholit. To už jsme, ale dávno jeli lesem a slyšeli šustění posledních listopadových listů. Kde si hlouběji v lese jsem slyšela houkání sovy. Neměla jsem sílu, položila jsem si hlavu na koňský krk a hladila jeho hřívu. Koně zvolnily tempo. Hustota stromů mi napověděla že jsme někde hluboko v lese. Stmívalo se, ale já už neviděla nic, jen tmu. V tom mi do hlavy vstoupil známí obrys. Měděná hříva, smaragdové šaty. Volala na mě nějaká slova, ale nerozuměla jsem jim. Přišla blíž a do dlaně mi vložila nějaká předmět. Otevřela jsem ruku a v ní byla dřevěná vyřezávaná spona s růžemi.

Překvapení, Liliana ve formě e-booku

3. listopadu 2014 v 22:36 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Jelikož nám skončila první část příběhu (nebojte se, jen jsem si příběh rozdělila na dvě části:-), psát se bude dál).
Mám pro Vás malé překvapení ve formě e-bookové podoby a to jak v PDF tak i verzi EPUB pro čtečky.

Jestli máte o e-book zájem stačí napsat do zpráv autorovi e-mail na který chcete e-book poslat a v jaké podobě.
E-book je zcela zdarma :-)



Profil

3. listopadu 2014 v 19:40 | Maia Lee |  Autorka

12.11. 1993
Michaela Akrmanová (Maia Lee)

Jelikož jsem chtěla udělat místečko kde bych se mohla trochu víc představit, aby čtenáři alespoň trochu pochopily pochody mého myšlení (to bude složité:-D) a psát o věcech které mám ráda, nebo mě zajímají. Rozdělila jsem si to na takové odstavce (úvahy) plus doplňující informace z blogového profilu.

Protože nechci psát moc soukromé věci, tak stočím řeč rovnou na své záliby. Už v profilu jsem psala že se mnou bydlí pes a tři potkani. Jelikož právě potkani (pes patří přítelovi) jsou nedílnou součástí mého každodenního života od čištění klece až vymýšlení různých kravin jak ty potvůrky zabavit, byla by chyba je tu nezmínit:-) Třeba zjistíte že právě to máme společné. V létě jsem si jela pro dvě krysí potvůrky Barnabáše a Bonifáce. Potkanomilci více o nich zde. A teď čerstvě na podzim naší partu obohatil krysáček Karlík.
Bonifác,Barnabáš a Karlík
Dále co k mé osobě neodmyslitelně patří je knížka, do profilu jsem nechtěla vypisovat autory protože jich je opravdu mnoho čtu různé žánry (nejraději fantasy), ale nepohrdnu ani detektivkou, jako malá jsem četla takové ty knížečky s romantickými příběhy myslím že byly od harlekýnu:-D(patřily mojí mamce, měla jich opravdu velkou sbírku) Jedno jméno bych mohla napsat a to je Danielle Steel četla jsem od ní asi sedm knížek proto mi její jméno utkvělo v paměti. Dále to byly knížky z "povinné četby" která u mě teda nebyla moc povinná brala jsem to jako obohacení své mozkové knihovny. Takže to jsou autoři jako Božena Němcová, Nikolajevič Tolstoj, Hemingway a další. Čím jsem byla starší tím se můj vkus začal stahovat do úzkého výběru žánrů a to bylo již zmiňované fantasy a různé "pohádky". To byl samozřejmě Tolkien, Paolini, Rowling a samozřejmě jsem obrovský obdivovatel George R. R. Martina, abych se přiznala ze seriálu jsem neviděla ani jeden díl, ale z knižní série jsem byla dlouhou dobu u vytržení. Jinak taková moje dětská srdcovka bylo Čarodění, Čaroklání a Čaroplutí od Molloye.

Jelikož je tento blog hlavně o mém psaní, nemá smysl více k tomuto koníčku něco psát stačí si mojí práci přečíst:-).
Dále je mojí zálibou malování a to různýma technikami a na různé téma.

Jako další bych mohla vyjmenovat fotografování, vaření, hudba, kempování, turistika, a snění. U té hudby bych se také na chviličku zastavila. K mému oblíbenému žánru patří jednoznačně už od útlého mládí metal a vážná hudba (mám ráda kontrasty) Z užšího výběru je to Nightwish, Metallica, Slipknot, Disturbed, Bach, Mozart a další. Ráda si poslechnu středověkou hudbu a pagan folk Faun, Omnia, Wardruna.

Dále bylo v profilu jídlo, no já jím vše co si uvařím, ale miluji špagety, pizzu a rajčata na všechny způsoby. Jsem opravdu velký milovník čaje. Zkouším všechny různé druhy, značky a nevím co ještě. Pěstuji si na čajík i svoje vlastní bylinky. A tím vlastně vyplouvá na povrch moje další záliba a to jsou kytky, ty bez THC vážení. Za každou cenu musím předhodit mojí sbírku orchidejí, teda spíš pidi sbírečku (mám totiž jenom tři). Ještě žijí takže se mohu zvát dobrým pěstitelem! Ne vážně před rokem mi uhynul dokonce i kaktus. A ještě k té posedlosti vytvářet různé sbírky tak mám všude na políčkách léčivé šutříky. Začalo to jedním hezkým ametystem k narozeninám a končila jsem s kapsami plnými různých kamenů ruzných barev a prázdnou peněženkou.

A k mé povaze napíšu jen to co jsem napsala do profilu o zbytku se přesvědčte sami:-)
Jsem stydlín a introvert, před lidmi které neznám, nerada se seznamuji a nerada o sobě mluvím, díky bohu za blog kde o sobě mohu alespoň napsat. Jinak kdo mě zná ví že jsem střeštiprdlo a vířím humorem, vždy ve špatnou dobu se špatným vtipem.

Kdyby jste měli jakékoliv otázky stačí je napsat do komentářů, ráda na ně odpovím (pokud nebudou perverzní, nebo utočit na moji osobu...:-D)

Kapitola X.

2. listopadu 2014 v 16:24 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Kdesi daleko v horách až za kamennou pustinou.

Otevřel své jantarové oči, bylo to jako věčný spánek, jako by ho právě někdo vytesal z kamene, slyšel volání. Tak nezaměnitelné, tak silně přitahující. Zkusil rozložit svá obrovská křídla, blána byla vrásčitá dlouhou dobou nepoužívání. Znovu zaslechl to volání teď už silnější. Natáhl svůj dlouhý krk. Slunce odráželo paprsky od jeho lesklých šupin. Zkusil se postavit na všechny čtyři. Na skalnatém plácku pod ním byl vyležený důlek do kamene. Jak dlouho spal, stovky, tisíce let? Volání nepřestávalo. V hrudi ucítil to známé hřání, teplo mu dál šplhalo až do nozder. Zkusil jen nepatrně trochu tepla dostat i ven. Z nozder mu unikla síra. Zkusil to znovu, napřímil krk, pootevřel tlamu plnou ostrých zubů a vydechl, vydechl oheň, bylo úžasné po tak dlouhé době zase cítit teplo proudící celým tělem. Popošel ke kraji útesu. A pak roztáhl křídla a jeho jantarové oči odráželi celý svět.


Nechápala jsem to. Zmateně jsem se rozhlížela po všech tvářích. Král zatřásl hlavou.
"Vypadá to že nic neví, je to jen ztráta času." Sebastian se rychle naklonil k otci.
"Dejme jí ještě šanci." Byla jsem naštvaná. Mluvily o mě jako bych tady nebyla. Princ ke mě natáhl ruku s něčím co vypadalo jako dřevěná zvonkohra.
"Víš co to je?" Neměla jsem nejmenší tušení. Zatřásla jsem užasle hlavou.
"Ale no tak ,nepamatuješ si že by jste to měli někdy doma? nepoužívala to tvoje máma?" Znovu jsem zatřásla hlavou.
"Sakra! Liliano tohle není žádná hra. Tvoje máma u sebe měla dračí vyvolávač." Židle na které jsem seděla byla čím dál tvrdší. Nutila mě abych se na židli různě kroutila.
"Nikdy jsem ten předmět neviděla!" Byla to pravda, a já byla opravdu ohromená že by u sebe moje máma měla něco takového. Král trhnul hlavou ke dveřím. Princezna Estel se na krále zamračila a vstala od stolu.
"Na tomhle se tedy podílet nebudu." Královna se jí snažila chytit za paži, ale Estel se vyvlíkla a zmizela za obrovskými dřevěnými dveřmi. Přála jsem si abych mohla zmizet za ní. Pár stráží na králův pokyn zmizelo také za dveřmi.
"Tohle ti možná rozváže jazyk." Chtělo se mi zvracet. Nechtěla jsem aby on nesl následky mého rozhodnutí. Do haly vstoupily stráže a mezi sebou táhly Coryho. Musela jsem jednat, byla jsem si jistá že takhle to přeci neskončí. Možná že když ho prostě z celého příběhu který jim povím vynechám. Bude to tak pro něj lepší. Král ho nechal přitáhnout přímo k mým nohám.
"Nevím kdo to je." Snažila jsem se mu nedívat do očí. Takhle nevinná lež stihla prasknout ještě dřív než jsem stačila vymyslet další plán.
"Chceš říct že se k vám domů vloupal. V tom případě ho nechám zabít hned za loupež a vniknutí do města." Sesypala jsem se na podlahu vedle něj.
"Dobře, řeknu vám vše co vím. Jen mu prosím nic neudělejte." Sebastian se na mě podíval s takovým odporem při kterém mě zamrazilo v zádech.
"Zklamala si mě Liliano." S těmito slovy odešel. Král nechal vykázat všechny z místnosti a sedl si přímo naproti mě.
"Láska je slabost. Nutí nás neustále se vracet v zad a dělat rozhodnutí kterých litujeme. Dám ti jeden den aby sis rozmyslela co nám řekneš. Jestli i přes to bude lhát. Nezbude nám než ti udělat pěkné místo nahoře u šibenic." Zhnuseně jsem se na něj zamračila.
"Odveďte ji." Stráž mě hrubě chytla paže a odtáhla mě směrem ke sklepení. Úplně dole byla vězeňská žalář. Znala jsem ji jen z vyprávění. Jeden ze strážců mě strčil do jedné z nich. Udělala jsem krok v zad a narazila na něco měkkého. Byl to Cory, seděl opřený o zeď.
"Vítej spoluvězni." Posunul se a udělal mi místo vedle sebe. Takhle začal můj nový život.

Kapitola IX.

2. listopadu 2014 v 14:56 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Zírala jsem na něj jako by byl zjevení.
"Lilianno? Měli jsme o vás strach řekl jsem to s tím vzkazem otci. Neprodleně mě poslal k vám, ale nebyla jste tu." Odkašlal si, zřejmě čekal že mu povím řádné vysvětlení.
"Měla by jste jít okamžitě s námi, máme pro vás připravený pokoj, a otec pro vás má nějaké zprávy." Byla jsem vyděšená. "Já, já si jen sbalím pár věcí." A zabouchla jsem mu před nosem. Co teď?
"Prostě tu zůstaň, napíšu mámě vzkaz o tobě kdyby se vrátila, je tu spoustu jídla na několik dní. Prosím hlavně nikam nechoď. Zítra se vrátím." Napsala vzkaz vysvětlující přítomnost elfa a vyjedenou spíž v našem domě. Vyběhla jsem do pokoje abych si zabalila pár věcí. Cory to zřejmě chápal pomohl mi s taškou dolů.
"Alespoň můžu prozkoumat ten tunel." Zdálo se že se těší.
"Ale no tak, chci taky vědět co tam je!" Našpulila jsem rty.
"Ty máš teď jiné povinnosti, nezapomeň na to že mohou vědět kde je tvoje matka." Zastyděla jsem se měl pravdu. Vydala jsem se tedy nejistě ke dveřím. Každý krok byl těžší a těžší. Pomalu jsem otevřela dveře. Pořád tam stál v obličeji trochu naštvaný výraz, ale když mě uviděl, bylo vidět že se mu značně ulevilo. Mlčky mi pomohl s věcmi do kočáru a vydali jsme se na cestu k ke královské bráně. Na náměstí se za námi zvědavě otáčeli lidé. Dneska jsem si, ale jejich pohled neužívala. Hlavu jsem měla sklopenou bála jsem se že by jen z pohledu dokázal vyčíst co všechno jsem stihla provést. Po očku jsem ho sledovala. Podíval se na mě, skoro až vyčítavě. Rychle jsem zase sklopila hlavu. Kočár prudce zabrzdil. Vylezla jsem neobratně ven. Někdo ze stráží odnášel mojí tašku. Sebastián se vydal rychlím krokem k hradu. Následovala jsem ho jako poslušný pejsek. To co přišlo potom jsem si nedokázala představit ani v těch nejhorších snech. Uvítala mě ustaraná princezna, přísná tvář její matky královny a nešťastný výraz krále. Princezna mě beze slova uvedla do pokoje.
"Na to by jste se měla posadit Liliano." Najednou už princezna nevypadala tak dětsky, ale jako někdo kdo musí řešit neodkladné politické záležitosti, a nebo něčí rodinnou tragédii. Z nějakého důvodu usoudili že zrovna princezna je ta pravá osoba která by mi měla tuto událost sdělit. Posadila jsem se tedy, ale kolena jsem měla tak stuhlá že to šlo ztěžka. "Tohle našli průzkumníci u severní brány města." A podala mi útržek zelených bavlněných šatů, a v něm vyřezávanou sponu ve tvaru růže ze dřeva. Svět se mi před očima zatměl. Přes slzy a hučení v hlavě jsem nebyla schopná slyšet, chápat ani přijmout princezninu upřímnou soustrast. Zhroutila jsem se do polštářů, to už ve dveřích stála celá královská rodina. Nebyla jsem schopná cokoliv říct, nechtěla jsem je vidět, nechtěla jsem vůbec nic. Královna si to nejspíš vysvětlila jako nevděk a pyšně odkráčela aniž něco řekla, král mi se slzami v očích položil ruku na rameno a odešel také princezna s ním. Nikdo mi nemusel vysvětlovat co se stalo. Ty slova vyseli ve vzduchu jako jed, otravující mou mysl. Dá se vůbec s něčím takovým vyrovnat? Nebyla jsem schopná uvěřit že se to mohlo stát.
"Moc mě mrzí co se vám stalo, ale budete se muset vzchopit, budeme vás potřebovat." Nevšimla jsem si ho dokavaď nepromluvil princ stál pořád v koutu místnosti. Byla jsem ve střehu, nechápu s čím bych jim mohla pomoci. Otočila jsem se abych na něj nemusela koukat. Teď jsem zbyla s princem v pokoji jen já. Možná před pár dny bych z toho byla u vytržení, ale teď jsem chtěla být sama. Možná někde ve skrytu duše jsem mu to dávala za vinu. Měl mi věřit. Ve dveřích se objevila hlava jednoho ze strážných.
"Princi Sebastiane, král pro Vás posílá, máte přijít do královské haly, a ona má jít taky." Obrátila jsem oči v sloup, ale vstala jsem, princ mě vzal za loket a táhl mě směrem k hale. Král už tam čekal u velkého stolu, u kterého kromě něho seděl i zbytek královské rodiny a asi deset dalších podle oblečení významných lidí. Princ si sedl ke svému otci a mě usadily přímo vedle něj. Všichni si mě prohlížely jako bych byla klíč ke všem záhadám. Mezitím se strhla debata na téma kterému jsem nerozuměla. Nikdo mi již nevěnoval pozornost, nikdo se mě na nic neptal. Nechápala jsem na co tu mám sedět já při takovém politickém hašteření. Po dlouhé době debatování a překřikování král vyslovil to slovo při kterém zůstala bez dechu celá hala. Po tomto slově na mě celá hala upřela oči, některé nenávistné, jiné zvědavé, další co o svém majiteli neříkaly nic. To slovo bylo draci.