Navštivte mě na nové adrese

Kapitola VIII.

29. října 2014 v 11:16 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Otevřela jsem oči. Co tady vůbec dělám? Zmateně jsem se odtrhla od stromu a vycouvala směrem k uličce.
"Musím se vrátit domů." Otočila jsem se a vyběhla do uličky. V hlavě jsem měla chaos, tolik myšlenek. Cory mě dohnal a chytil mě za paži.
"Počkej, slíbil jsem že ti mámu pomůžu najít, vyprovodím tě k východu, tam vymyslíme co dál." Jeho slova mě záhadným způsobem uklidňovala. Tlukot srdce se zdál najednou tišší a mohla jsem zase popadnout dech. Vydali jsme se tedy přes město. Lidé procházeli okolo nás aniž by nám věnovali jediný pohled, asi jsou tu na podobné výjevy zvyklí. Zdálo se že Krysí díru neobývají jen staří a nemocní lidé, potkaly jsme spoustu dětí a rodin. Zdálo se že jsou šťastní.
"Ještě furt jsme nepřišly na to kdo psal ten vzkaz, mohl to být ten..ten zloděj?" Zjištění že jsem vlastně úplně na začátku bylo skličující.
"Lili nemyslím si že to byl on, takovýhle lidí je Krysí díra plná." Už jsme byly skoro u východu.
"Půjdeš se mnou?" Věděla jsem že to co po něm chci by nás oba mohlo stát život. Polekaně se napřímil.
"Zbláznila si se víš co by se se mnou stalo kdyby nás chytily stráže? Nebo co by se stalo s tebou? Zabily by tě." Byla jsem pevně rozhodnutá. Byla to moje šance. Čím dál víc jsem začala věřit že ta stařena nebyla jen náhoda, jen výplod mé pomatené mysli. Tohle všechno, zloděj, elf. Určitě to nebyla náhoda.
"Nechytí nás. Půjčím ti svůj plášť, nasadíš si kápi a ohneš se v zádech. Stráže by přeci nevyrušovaly dívku a starou ženu ne?"
Měla jsem plán. I přes všechen nesouhlas si přes sebe hodil můj plášť a přes hlavu si nasadil kápy. Sluneční světlo mě oslepilo, závan větru rozcuchal mé vlasy. Půjdeme okolo strouhy neměli by jsme nikoho potkat. Plazily jsme se strouhou až našemu domu. Po tom co jsme se se dostaly domů jsem zabouchla dveře a zatarasila jsem závorou. Cory se udiveně rozhlížel. Muselo mu to tu připadat přepychové. Rychle jsem prohledala dům, a utíkala se nahoru omýt a převléknout, rychle jsem si rozčesala vlasy a trochu se štípla do tváří aby chytla trochu zdravé barvy, byla jsem příšerně zelená. Seběhla jsem dolů po schodech, Cory si zatím prohlížel obrazy mojí mámy, vypadal užasle, dojalo mne to. Rychle jsem ještě prohledala máminu ložnici. Zdá se že tu vůbec nebyla. Vběhla jsem do kuchyňky a prohledala spíž. Postavila jsem na čaj a osmažila vajíčka. Bylo vidět že mu chutná. Dlužila jsem mu to. "Nemůže být tvoje máma dávno za hranicemi?"Nesouhlasně jsem zatřepala hlavou s pusu plnou vajíček. "Myslíš jako že by šla dobrovolně do otroctví ke skřetům?"
"Já nevím šla by?" Zasmál se svému vtipu. Naštvaně jsem po něm hodila kousek chleba. Uvědomila jsem si že jsem vlastně nikdy nebyla mimo město, nevěděla jsem jak to vypadá za městskou bránou. Uklidila jsem nádobí a z truhly jsem si přinesla pergamen a pero.
"Budeme potřebovat nějaký plán." Soustředila jsem se ze všech sil abych dokázala vyjmenovat alespoň jedno jediné místo za městskou bránou kam by mohla máma jít.
"Lili tohle není žádná hra, umíš si představit kde všude může být?" Měla jsem pocit že jsem selhala, vypadalo to že mi všechno vychází. Cory vstal a procházel se po domě, zamířil po schodech dolů tam kde byly vyskládané všechny obrazy. Šla jsem za ním. Vytáhla jsem pár bedýnek z obrazy a začala je přerovnávat a vytahovat další láskyplně jsem z nich otírala prach snažila se vybavit mámu jak je maluje. Nešlo to u všech některé vypadali že jsou hodně staré. Cory si prohlížel ty větší co byli opřené o zeď. "Lili?" Trhla jsem sebou. Bylo nezvyklé a jaksi příjemné slyšet svoje jméno v této podobě. Otočila jsem se k němu. Tlačil na zeď v místě kde byly původně opřené obrazy. Vstala jsem a šla k němu. Všimla jsem si že v místě kde se snažil zeď odtlačit je pravidelná prasklina. "Nikdy jsem neviděla že by tu něco takového bylo." Bylo to schované tady zatím obrazem. Podívala jsem se směrem kam ukazoval. Brada mi málem spadla až na zem. Na obrovském plátně byl můj portrét, nádherný portrét, nemohl být moc starý. Nechápala jsem to nikdy jsem neviděla že by ho máma malovala. Byl nádherný, na tom obrazu jsem byla mnohem hezčí než ve skutečnosti. Z údivu mě vytrhla až silná rána. Cory odsunul kus zdi který zakrýval velkou díru do tmy. Zmateně jsem se na něj podívala.
"Ty si to rozbil!" Obrátil oči v sloup.
"To je tajný vchod." Teatrálně rozhodil rukama jako by našel objev století. Cory na nic nečekal zmizel ve tmě. Přistoupila jsem k otvoru zrovna když vycházel Cory.
"Vypadá to na tajnou místnost, je tam tma."
"Tajná místnost? Na co by proboha moje máma potřebovala tajnou místnost?" Vyběhla jsem schody a hledala lucernu se svíčkou. Byla jsem plná napětí. Proč mi o tom máma nikdy neřekla? Věděla to vůbec? Nebyla jsem si jistá. Třásly se mi ruce. Cory mi lucernu vzal a položil jí na jednu z bedýnek. Prchavě osvětlovala to co bylo uvnitř. V místnosti byla matrace a dubový stolek. Vše vypadalo že už je to spoustu let nepoužívané. Všude byly pavučiny a prach. Otevřela jsem pusu dokořán. Setřela jsem prstem prach na dubovém stolku. Můj prst zanechával v hlubokém nánosu prachu lesklou šmouhu. V rohu místnosti ležela hromada knih. Přistoupila jsem k ní a jednu knihu po druhé jsem prolistovala. Byly to knihy ze kterých mi četla máma když jsem byla malá. Měla jsem pocit že se vše začíná zamotávat ještě víc. Cory odsunul Dubový stolek, ten za sebou nechal ve zdi díru.
"Další díra, chceš mi říct že je to další místnost?" Zoufale jsem sebou pleskla na matraci, zvedla se z ní oblaka prachu. Cory si vzal lucernu z bedny a posvítil do díry.
"Je to tunel." Zalapala jsem po dech.
"Tunel? Uvědomuješ si jak je to bláznivý? Chceš mi říct že celou tu dobu máme pod domem tunel vedoucí bůhví kam, co když vede do samotného pekla?" Položila jsem si ruku na čelo.
"Nepřeháněj Lili. Možná by jsme se tam měli podívat." Vstala jsem z matrace. Ve stejnou dobu se ozvalo zabušení na dveře. Trhla jsem sebou. Pomalu jsem se blížila ke dveřím a Cory se za ně schoval s vytaseným mečem. Myslím že tohle bylo horší než nějaký fantom se vzkazem. Přede dveřmi stál princ Sebastian se svojí stráží.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 7:17 | Reagovat

Napsala jsem ti do Zprávy adresátovi, protože komentář by byl hooodně dlouhý!:-) Přečetla jsem si tvůj první a poslední článek (bohužel víc času nyní nemám) a skládám ti velkou poklonu! Literár tohoto druhu - těch je tu ještě méně než Literních blogů! Jen tak dál!:-)

2 sarush ef sarush ef | Web | 2. listopadu 2014 v 11:57 | Reagovat

To je fakt dobrý.

3 Maia Lee Maia Lee | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 15:13 | Reagovat

sugr- Nesmírně si vážím tvojí pochvaly a toho co jsi mi napsala. A až budeš mít čas určitě se zase stav!:-)

sarush ef- Moc děkuji.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama