Navštivte mě na nové adrese

Kapitola VII.

28. října 2014 v 12:46 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Probudila jsem se s hrůzou a zpanikařeně jsem ze sebe skopala kožešinu. Prudce jsem se posadila a musela si chytnout hlavu do dlaní. Byla to příšerná bolest.
"Koukal si na mě jak spím?" Prohodila jsem ke Corymu sedícímu naproti mně.
"Ne nesledoval, ale nemohl jsem spát příšerně si chrápala."
"Já nechrápu!" Vztekle jsem zavrčela, ale selhal mi hlas takže jsem spíš vypískla. Vylezli jsme průrvou, a to že je ráno naznačovalo jen to že se ulice krysí díry mírně ztišily.
"Máš vůbec tušení kde začít?". Nevěděla jsem. Opřela jsem se čelem o chladivou zeď jeskyně. Hlava mi duněla, nemohla jsem přemýšlet.
"Jakto že tobě nic není? Dal si mi něco do pití?" Dřepla jsem si na zem s hlavou v dlaních. Cory se tyčil nade mnou se svým obouručním mečem přes záda.
"K tomu bych se nikdy nesnížil. Já si můžu ženu sehnat i jiným způsobem." Jeho výraz ztvrdl. Možná že jsem se ho dotkla. Na omluvy, ale nebyl čas. Vzpomněla jsem si na stařenu, asi by to měl vědět.
"Víš než jsme se potkaly."
"Než jsem tě zachránil." Skočil mi do řeči a ušklíbl se.
"No, dobře než si mě zachránil. Viděla jsem stařenu, byla slepá, ale poznala mě a řekla že moje máma tady není a odešla. Nechápala jsem to tak jsem se vydala za ní. Zmizela." Cítila jsem se jako blázen když jsem mu to líčila. Zvedl obočí.
"Zřejmě to byl tvůj phropbets, nevěděl jsem že ho můžou mít i lidé." Sedl si ke mě a opřel se zády o zeď.
"Pro co? Nejsem si jistá jestli se tohle lidem normálně stává. Mi tomu říkáme halucinace." Místo toho abych dostala odpověď na svoje otázky jsem jich získala ještě víc.
"Je to elfský osobní prorok. Většinou duch nějakého zemřelého příbuzného. Ukáže se ti jenom jednou za život, aby ti ukázal cestu když si myslíš že jsi ztracená. Zřejmě uvážil že je čas." Vzpomněla jsem si na babičku, ale ta vypadala úplně jinak. Nevěděla jsem kdo to mohl být. Vstaly jsme, udělalo se mi líp, děkovala jsem svaté Brigith že účinek vína už vyprchal. Rozhlížela jsem se po ulici, Corymu neušel můj pohled který se zkřivil odporem.
"Není to tady tak špatné, elfské lesy to ale nejsou." Zastyděla jsem se, za tak krátký čas mi dokázal vyvrátit tolik předsudků. Usoudila jsem že na jeho domov se ptát nebudu.
"Ukážu ti něco." Vzal mě za ruku a táhl mě spletí uliček. Došly jsme na místo které by mohl být náměstí. Všude na zemi tu byly koberce plné zboží kde si mohl každý vybrat. Něco jako trh. Lidé zde proudily v zástupech a prohlížely si různé věci od bronzových sošek až po ručně barvená plátna. Zadívala jsem se na stánek s dřevořezbou a prodírala jsem se davem až k prodavači. Byl to starší elf s jizvami přes pomalovaný obličej. Cory se prodral zamnou. Prohlížela jsem si vyřezávané truhličky a šperky.
"Líbí se ti něco?" Přistoupil ke mě a díval se jak opatrně zvedám různé věci a pečlivě je prohlížím.
"Všechno je to moc nádherné." Moje oči upoutal přívěšek na krk ve tvaru malého dřevěného slunce.
"Berem ho." A s těmito slovy podal prodávajícímu malou brož.
"To přeci nemůžeš, on nechce peníze?" Prodavač mi podal s úsměvem vyřezávané slunce a spokojeně si prohlížel malou brož.
"Tady se penězi neplatí, funguje tu výměnný obchod.Líbí se ti?" Zapnul mi přívěšek kolem krku.
"Je nádherný." Pohladila jsem jemné dřevo. Protáhli jsme se davem až na konec náměstí, byla tam úzká ulička. Popostrčil mě dopředu. Ulička nebyla moc osvětlená, ale řídily jsme se světlem které bylo na konci. Záře mě byla čím dál tím jasnější. Bylo to zvláštní ulička totiž končila jeskyní. Vstoupily jsme do ní a mě se podlomila kolena. Byla to nádhera. Stěny jeskyně se třpytily modrým světlem. a uprostřed kvítím poseté zeleniny se tyčil obrovský strom. Měl jasně modrou mízu která prosvítala skrz kmen.
"Jak je to možné?" Jediná slova která jsem mohla říct. Přímo pod stromem se třpytila laguna.
"To je měsíční strom." Vzal mě za ruku a šli jsme ke stromu. Tráva se ohýbala v závanech které dělali naše kroky, rostliny uhýbali a dělali nám cestičku přímo ke stromu. Záře ze stromu byla silná, ale nijak nám neznemožňovala vidění.
"Přej si něco." Položil mojí dlaň na kmen stromu a přikryl ji svojí dlaní. Zavřela jsem oči a v srdci jsem měla jediné přání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama