Navštivte mě na nové adrese

Kapitola IV.

25. října 2014 v 19:41 | Maia Lee |  Liliana, věk draků
Nevěděla jsem jestli byl tento vzkaz adresován mě, ale vím to že to určitě nějak souvisí s máminým odchodem. Nevím co jsem měla dělat. Oblékla jsem se a vydala se k sousedce. Srdce mi divoce bušilo, byla to moje jediná naděje. Nejistě jsem zaklepala. Dveře mi otevřela starší paní v pytlových šatech.
"Potřebujete něco dívenko?" Divila jsem se že mě nepoznala.
"Dobrý den, já jsem Liliana Moje máma Emílie.." Než jsem dořekla větu div mi nezabouchla před nosem.
"Je mi líto, tady není." A dveře zabouchla úplně. Pohltilo mě zoufalství, ona byla jediný člověk který mohl vědět kam šla. Vidala jsem se tedy na náměstí. Lidí tu bylo po málu v sobotu moc obchodníků neprodává. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela co teď. Lidé kolem mě chodily, nikdo mi nevěnoval jediný pohled. Otočila jsem se za sebe a prohlížela jsem si celou královskou stavbu, plno kopulí a věžiček. V tom mě napadlo že bych vlastně mohla její zmizení nahlásit strážím. Městská stráž by mi nepomohla, musela jsem se vydat na dvůr. Čím více jsem se blížila k bráně se strážci tím víc ve mně hlodal červíček pochybností. Co jim řeknu? A bude mámino zmizení brát vůbec někdo vážně? Alespoň jsem sebou měla vzít ten vzkaz. No snad mi budou věřit. Všimla jsem si že je u brány na stráži ten strážný který se včera bavil s princem. Třeba si mě bude pamatovat.
"Ehm, chtěla bych nahlásit zmizení." Snažila jsem se aby to znělo co nejvíce odhodlaně, ale selhal mi hlas.
"Čí zmizení slečno?" Neskrýval že se tím baví, to mě naštvalo.
"Zmizení mojí matky, byla jsem na místech kde si myslím že by mohla být a nebyla tam, nenechala mi ani vzkaz." Ze vzpomínky na vzkaz mě zamrazilo.
"Našla jsem u dveří vzkaz stálo na něm že mám dnes čekat u krysí díry."
"A ten vzkaz máte kde slečno?" Věděla jsem to, cítila jsem se trapně.
"Nechala jsem ho doma, myslela jsem že bude prostě stačit to že zmizela." Zatvářila jsem se podrážděně.
"Budete muset vyplnit formulář, a pak ho přinést veliteli stráží." Nevěděla jsem že se musejí vyplňovat nějaké formuláře. V tom jsem si všimla že po nádvoří prochází princezna. Stoupla jsem si na špičky a divoce mávala aby si mě všimla.
"Princezno Estel?!" Upoutala jsem její pozornost. Zdá se že mě poznala, kráčela směrem k nám i se svým průvodem dvorních dam.
"Vy jste Liliana že? Máte se strážci nějaký problém?" A pohrdavě si je oba změřila od hlavy k patě. Po výsměchu nyní nebyla ani památka. Princezna mi nabídla rámě, přijala jsem ho.
"Ten obraz byl opravdu nádherný, vaše matka je velmi talentovaná, přemýšlela někdy že by přišla ke dvoru?"
"Víte kvůli mámě jsem tady." Ucítila jsem princeznino cuknutí.
"Stalo se jí snad něco Liliano?" Chytla jsem jí za ruku pevněji, snažila jsem se mrkat abych zahnala slzy. Převyprávěla jsem jí všechno co se od mého probuzení stalo. Tvářila se vážně.
"Víte můj otec má teď důležitou poradu, ale můj bratr by vám mohl pomoci." S pomyšlení na Sebastiana se mi sevřel žaludek. Ona mě už však táhla směrem k boku hradby. Byli tam menší dřevěné dveře vedoucí nahoru do kulaté věžičky. Úplně nahoře byla větší místnost která vypadala jako pracovna. Princ tam seděl za hromadou papírů. Vzhlédl k nám.
"Elis? Kdo to je?" Píchlo mě u srdce, takže on si mě nepamatuje.
"To je přece dcera Emílie té malířky." A zatvářila se na svého bratra vyčítavě.
"Už si vzpomínám, dobře, potřebuje něco?" Estel mě popostrčila směrem k němu.
"Řekni mu co jsi řekla mě, počkám na tebe venku." Nohy jsem měla jako z želatiny, vděčně jsem Přijala židli na kterou ukázal.
"Tak potřebujete tedy něco?" A začal si číst papíry na stole. Odvyprávěla jsem tedy znovu vše co se dnes stalo. Ani na mě nevzhlédnul od papírů.
"Bez důkazů nemůžeme zahájit pátrání, je mi to líto." Bouchla jsem pěstí do stolu. Sebastian se na mě přísně podíval.
"Je mi líto, musíte jít." Vzteky jsem za sebou zabouchla dveře a vyběhla na nádvoří rychle jsem se Estel poklonila a utíkala domů. V očích jsem měla slzy zoufalství. Se zoufalstvím a zbytky naděje jsem se vrátila domů, třeba se už taky vrátila.
Nevrátila, prošla jsem celý dům nikde ani stopy po tom že by tu byla. Všimla jsem si zmuchlaného pergamenu se vzkazem a krysí dírou. V tom se mi v hlavě urodil plán.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama